Soustavy kót

Při kótování více délkových rozměrů téhož směru používáme ve své podstatě 4 způsoby.

1. Řetězcové kótování

2. Kótování od společné (jedné) základny

3. Smíšené kótování

4. Souřadnicové kótování

 

Řetězcové kótování

Řetězcového kótování můžeme použít jen tehdy, jestliže součet mezních úchylek neovlivní funkci výrobku – viz obr. 41. Problém nastane v situaci, kdy by každý rozměr byl o dovolenou toleranci např. kratší, na konci dojde k součtu těchto tolerancí v pořádný kus. Je třeba dát pozor, aby při uvedení součtové kóty byl některý rozměr v závorce jako informativní. Větší počet stejných rozměrů lze kótovat součinem s uvedením celkové dílky v závorce – viz obr. 42. Je-li obraz přerušen, je třeba ještě zadat zakótování prvního rozměru v řetězci – viz obr. 43.

 

Kótování od základny

Zde stanovíme jednu společnou základnu pro kótování prvků a od ní vycházejí kótovací čáry – viz obr. 44. Je-li na výkrese málo místa, můžeme použít tzv. zjednodušeného kótování od základny. Počátek se označí číslicí 0 (nula) a kružnicí o malém průměru (cca 3mm) – viz obr. 45. Smíšené kótování Je kombinací řetězcového kótování a kótování od jedné základny.

 

Smíšené kótování

Je kombinací řetězcového kótování a kótování od jedné základny.

 

Souřadnicové kótování

Poloha nepravidelně rozložených prvků se může kótovat pravoúhlými souřadnicemi polohy bodu prvku (např. os děr) od zvolených základen. Podle potřeby lze jednotlivé prvky označit čísly a jejich polohu udat v tabulce pravoúhlými souřadnicemi s rozměry.