Řezy a průřezy

Ve strojírenství není neobvyklým jevem, že některá tělesa mají vnitřní dutiny. My zase obvykle chceme znát, jak vypadá, chceme ji zakótovat eventuelně si nechat takové těleso vyrobit. Nemáme-li rentgenový zrak či pohled supermana nebo terminátora, což zase tak obvyklé není, musíme podniknout určitá opatření. Přesto výskyt „rentgeňáků“, kteří zapomenou plochu řezu vyšrafovat, zas tak nízký není. Tato opatření se nazývají řezy a průřezy. Je samozřejmé, že jde o řez myšlenou rovinou. Pro ty, co mají menší představivost, jedna rada. Zkuste si představit řez natvrdo, tedy jako bychom opravdu pilkou uřízli část tělesa a tu odejmuli. To, co zůstane, vidíme. Plochy, které jsme přeřízli, vyznačíme šrafováním. Jelikož pilku s sebou většinou nenosíme, budeme muset vystačit s tužkou (počítačem) a představivostí.

Pro představu řezu si můžete zde stáhnou animaci, simulijící řez součásti.

 

Řez

Řez je obrazem předmětu rozříznutého myšlenou rovinou řezu. Části předmětu před rovinou řezu se přitom nezobrazují, avšak zobrazují se části předmětu ležící za rovinou řezu – viz obr. 24.

 

Průřez

Průřez je obraz předmětu rozříznutého myšlenou rovinou řezu. zde se nezobrazují jen předměty před rovinou řezu, ale i předměty ležící za rovinou řezu – viz obr. 25. U tyčí, profilů atd. je myšlená rovina řezu kolmá na osu tyče, profilu atd.

 

Rozdělení řezu podle polohy roviny

 

Příčný řez

Rovina řezu prochází kolmo na podélnou osu .

 

Podélný řez

Rovina řezu prochází podélnou osou předmětu, např. osou rotace – viz obr. 26. U rotačních těles lze mluvit o úplném řezu.

 

Lomený řez Vznikne, tvoří-li myšlenou plochu řezu dvě různoběžné roviny svírající úhel větší než 90°. Prvky ležící v této rovině řezu se zobrazují pootočené a promítnuté do průmětny. Viz obr. 27.

 

Stupňovitý řez

Vznikne, jestliže rovin řezu je víc a jsou navzájem rovnoběžné. Umožňuje nám v jednom řezu zobrazit několik podrobností ( např. děr) ležících v jiných rovinách – viz obr. 28.

 

Poloviční řez je možné nakreslit (a někdy vysloveně vhodné) u rotačních součástí tak, že se jedna polovina tělesa zobrazí v řezu a druhá v pohledu – viz obr. 29.

 

Místní řez

Nebo též částečný řez – označí se v obrazu část tenkou nepravidelnou čarou od ruky. užívá se nejčastěji k zobrazení prvku, který zasahuje jen do části předmětu a dělat např. řez úplný by bylo zbytečné – viz obr. 30.

 

Označování řezu

Myšlenou rovinu řezu označíme dvěma tlustými čarami, ke kterými vedeme pomocnou tenkou čáru zakončenou šipkou s vyznačením směru pohledu. Vně šipek napíšeme velká písmena z počátku abecedy, např. A – A, viz obr. 24. je-li poloha roviny řezu zřejmá (leží-li např. v rovině souměrnosti), a je-li obraz řezu umístěn podle pravidel promítání, nemusí se ani rovina řezu ani obraz řezu označovat.

 

Označování ploch v řezu

Jsme povinni označit ty plochy, kterými prochází myšlená rovina řezu. Tedy ty části předmětu, které bychom narušili naší pomyslnou pilkou. Pro různé materiály se používá určitého druhu označení – viz obr. 31. My se většinou budeme setkávat s kovovými materiály, a proto se zaměříme na šrafování. Šrafování provádíme tenkými rovnoběžnými čarami skloněnými přednostně pod úhlem 45°. Hustota šrafování se řídí velikostí šrafované plochy. Trochu citu, dámy a pánové. Je-li ploch více, rozlišíme je jednak sklonem šrafování (stále pod úhlem 45°, tedy dvě možnosti) a hustotou šrafování. Úzké plochy řezu (2mm a méně) se mohou místo šrafování vyčernit. Jiný úhel sklonu než 45° použijeme tehdy, jestliže by šrafy byly rovnoběžné s obrysovými hranami a obraz by se mohl stát nepřehledným. Jinak si pamatujme, že šrafujeme zásadně pod úhlem 45° tenkou čarou, čáry jsou rovnoběžné a nemá-li student příliš zakalen zrak, nakreslí je i bez rozměřování přibližně stejně vzdálené. Uvidíme, kolik ze zásad uvedených v předchozí větě brzy porušíte – viz zkušenost autorů.