Kótování geometrických a konstrikčních prvků

Kótování oblouků

Oblouky kružnic kótujeme poloměrem a jedním z těchto rozměrů

1. středovým úhlem

2. délkou tětivy

3. délkou oblouku viz obr. 47.

 

Kótování poloměru

Při kótování poloměru se kótovací čáry ukončují pouze jednou šipkou, která se dotkne oblouku kružnice. Kótovací čára se vede z vyznačeného středu, je-li střed oblouku mimo kreslící plochu, lomí se kótovací čára k ose. estliže není střed znám, vede se kótovací čára směrem k předpokládanému středu. Před hodnotu poloměru se umísťuje písmeno R (ze slova RADIUS). Jestliže jsou obloukem kružnice spojující dvě rovnoběžné úsečky, jejichž vzdálenost je zakótována, uvede se poloměr jen jako údaj informativní v závorkách. Poloměry zaoblení hran můžeme kótovat.Poloměry malých zaoblení se nekreslí, šipku vedu k hraně.

 

Kótování průměru

Není přesně stanoven způsob kótování průměru. Uvádíme vždy značku Ø a číselnou hodnotu. Způsob kótování je možný dle obr. 52 jedním z uvedených způsobů. Záleží na místě pro kótovací čáru v obraze, na velikosti kružnice a kóty. Jestliže je kótován průměr díry u tělesa v řezu, kótuje se dle obr. 53. Není-li kružnice zobrazena celá, užije se kótovacích čar s jednou šipkou a druhý konec je neúplný – viz obr. 54. Povšimněte si laskavě, že značky průměru jsou rozmístěny střídavě a ne pod sebou ve středu. Jde o to, aby byl obrázek více přehledný a při čtení nedošlo omylem k záměně kóty.

 

Kótování koulí

Při kótování kulové plochy před značku průměru Ø nebo poloměru R napíšeme písmeno S (ze slova SPHERE = koule) – viz obr. 55.

 

Kótování kuželů

Hodnota kuželovitosti se zapíše za značku kužele, šipka se kreslí k obrysové čáře kužele – viz obr. 56. Značka kuželovitosti svoji šipkou směřuje k povrchu kužele. Hodnotu kuželovitosti C můžeme vyjádřit poměrem, např. 1 : 5 nebo v procentech, např. 20 %. Kuželovitost C určíme ze vztahu – viz obr. 57.Obecně je komolý kužel (komolý kužel = kužel s uříznutou špičkou) dán třemi rozměry. Dá se zakótovat několika způsoby. Nejčastěji se kótuje:

• dvěma průměry a délkou, tedy veličinami D, d, L – viz obr. 57

• jedním průměrem, délkou a kuželovitostí, tedy veličinami D,L,C.

Poznámka: Pokud bychom uvedli více než 3 hodnoty, stával by se komolý kužel překótován, a to nesmíme. Kótování jehlanu Hodnota jehlanovitosti se zapíše za značku jehlanovitosti, šipka se kreslí k obrysové čáře – viz obr. 58.Shlédněte laskavě na dvě tenké čáry zkřížené na ploše strany jehlanu, které nám říkají, že jde o rovinnou plochu. To platí obecně i pro čtverec či obdélník, pokud chci vyjádřit, že nějaká plocha je rovinná.

 

Kótování jehlanů

je obdobné jako u kuželů, např. dle obr. 58. Za zmínku zde stojí, že značka □, která říká, že podstava je čtvercová o jedné straně 25 mm. Obdobné značky platí pro pětihrany, šestihrany atd.

 

Kótování sklonu

Hodnota sklonu se zapíše na odkazovou čáru za značku sklonu. Šipka se kreslí k obrysové čáře – viz obr. 60.

 

Kótování zkosených hran

Zkosené hrany se mají kótovat délkovým a úhlovým rozměrem – viz obr. 62.Avšak hrany zkosené pod úhlem 45° se kótují součinem velikosti zkosení a úhlu – viz obr. 63.Ale pozor, toto lze pouze pro úhle 45°, pro jiné hodnoty úhlů (časté např. 30°), se musí použít způsobu dle obr. 62. Je-li zkosení příliš malé, nemusí se zobrazovat, šipku nakreslíme proti průsečíku hran a zakótujeme na odkazové čáře – viz obr. 64.Poznámka: Není-li zkosení kótováno, zkosí se hrana při výrobě automaticky dle normy ČSN 01 3130 na hodnotu 0,4 x 45°, nebo se zaoblí rádiusem R 0,4. Pokud tedy chci skutečně ostrou hranu (např. u břitu nástroje), musím uvést na odkazové čáře OSTRÁ HRANA a šipka se dotýká inkriminované hrany.

 

Kótování přechodů

Zaoblené přechody, zaoblené hrany a sešikmené hrany se kótují k myšleným průsečíkům obrysových čar sousedních ploch tak, že se obrysové čáry prodlouží tenkými pomocnými čarami a kótuje se k jejich průsečíku.

Kótování tlouštěk desek, délek profilů Tloušťka desek nebo délka profilu nakreslených v jednom průmětu se kótuje na odkazové čáře za písmeno T (tchichness = tloušťka) nebo L (lenght = délka).

 

Kótování děr

Neprůchodné díry Kótují se průměrem a hloubkou.V případě, že máme málo materiálu a hrozí provrtání např. desky, kótuje se až k vrcholu kužele. Kuželové zakončení od vrtáku se nekótuje pokud je použit běžný vrták (120°). V případě použití vrtáku speciálního s jiným kuželem se zakótuje jako úhel. Nezobrazená průchozí díra malého průměru se kótuje na odkazové čáře vedené od osy díry – viz obr. 70. Hloubky nezakreslených neprůchozích děr se zapisují na odkazovou čáru za kótou průměru za značku x (krát).

 

Kótování opakujících se prvků

Jestliže se prvky opakují, kótujeme jejich rozměr pouze jednou s uvedením počtu – např. máme 7 děr o průměru 9 mm – uvedeme tedy 7 x 9. Přitom musí být zakótována jejich poloha.Jestliže jsou např. díry rozmístěny na roztečné kružnici rovnoměrně (roztečná kružnice vychází ze středu a má poloměr od středu ke středu díry), nemusíme polohu úhlem kótovat. Jestliže je ovšem rozmístění nerovnoměrné, je nutné zakótovat jejich polohu i úhlem. Jestliže se opakuje více skupin stejných prvků, označíme skupiny velkým písmenem z počátku abecedy a u každé skupiny zakótujeme jeden prvek s uvedením počtu prvků. Máme-li více shodných děr, můžeme zakreslit pouze jednu z nich a ostatní naznačit jejich osami.

 

Kótování úhlů

Při kótování úhlů záleží na způsobu kótování. Pokud použiji způsob první, kótuji úhly podle obr. 78, pokud způsob druhý, s přerušováním kótovacích čar – viz obr. 79.

 

Pravidla a chyby při kreslení a kótování součástí

1. Zobrazení musí jednoznačně určit tvar předmětu a vzájemnou vazbu jeho součástí.

2. Kreslí se tolik ( a jen tolik) obrazů a řezů, kolik je potřebných k úplnému a jednoznačnému zobrazení předmětu.

3. Jako hlavní zobrazení (nárys) se má volit ten obraz, který nejlépe ukazuje tvar a rozměry předmětu.

4. Viditelné obrysy a hrany se kreslí plnou tlustou čarou.

5. Neviditelné obrysy a hrany se kreslí tenkou čárkovanou čarou (anebo se nekreslí).

6. Souměrnost předmětu musíme vždy vyznačit osou.

7. Osy souměrnosti a roztečné kružnice se kreslí tenkou čerchovanou čarou.

8. Všechny prvky musí být zakótovány – jejich rozměr a poloha.

9. Kóty stejného prvku kótuji do stejného obrazu.

10. Žádná kóta nesmí být na výkrese 2x.

11. na výkrese nesmí být součtová kóta (maximálně jen jako informativní v závorce).

12. U předmětu by měly být uvedeny hlavní kóty – délka, výška, šířka.

13. Funkční rozměry musí být tolerovány a uvedena jakost povrchu (drsnost) – viz následující kapitoly.

14. Na výkrese nesmíme škrtat, pouze vymazat, vyškrábat, přelepit nebo překreslit.